HISTORIE SBORU

Sbor vznikl v přestupovém hnutí po prvé světové válce. U jeho kolébky stáli profesor Bohdan Dobiáš z Domažlic, obchodník Tomáš Adámek ze Kdyně a především vikář Karel Machotka z Plzně, jehož prací vznikly kazatelské stanice ve Kdyni (1918), v Koutě (1920) a v Domažlicích (1920). Kazatelská stanice ve Staňkově byla založena v r. 1921 jako plod evangelizační činnosti vikáře Ebenezera Ottera z Plzně.

Široká členská základna byla plně podchycena organizačně za působení prvního faráře Jaroslava Dobiáše. Přijel napřed z Texasu na roční dovolenou (1920-1921), a pak se zde usadil i s rodinou (1922-1926). Vyrostla celá mozaika sborové práce, bylo pořízeno "Husovo pole", Husův dům" v Domažlicích a "Žižkův dům" ve Kdyni.

29.10.1923 byl utvořen samostatný sbor, jehož prvým kurátorem se stal učitel Stanislav Růžek. Farář Karel Hájek (1926-1929) přišel právě doprostřed vleklé hospodářské krize, která poznamenala i vnitřní život sboru a trvala ještě i za faráře Antonína Vondry (1930-1936). Mezi nimi pobyl ve sboru krátce vikář Vlastimil ©ípal (1929-1930). Radostným rysem tohoto a ještě i dalšího údobí je práce laiků. Od r. 1926 do r. 1946 stáli každou neděli kazatelům po boku laičtí pracovníci. Byli to zvláště domažličtí kurátoři Václav Hach, ing. Beno Šafránek a Gustav Vondráš, dále prvý předseda kazatelské stanice ve Staňkově Václav Hruška. Obětavě sloužil sboru také Karel Vlnas, člen jednoty českobratrské. Předválečná a poválečná léta s nimi trávil farář dr. Miloš Bič (1936-1950).

Německá okupace zasáhla těžce do sborového života a rozvrátila pracovní střediska v diaspoře. Navíc nastala sboru péče o uprchlíky. Tak vzniká pracovní souručenství "Bratrské dílo" a je dokonce z dočasné potřeby založen i vlastní kroužek dárců krve. Zábor Chodska vedl k ustavení odbojové skupiny (ve spolupráci YMCA v Praze). Dr. Antonín Žlábek, iniciátor "Bratrského díla" a organizátor odbojové buňky, a dva další bratři byli popraveni. Dr. Bič prožíval válku spolu s jinými ve vězeních a koncentračních táborech. V době nepřítomnosti faráře Biče pečoval o sbor vikář Jaroslav Dokoupil (1940-1943) a diakon František Nedbal (1944-1945).

Po válce se osamostatnila Kdyně (1946) a byl zakoupen sborový dům v Horšovském Týně. Řady sboru rozmnožili členové z vnitrozemí a evangelíci ze Slovenska, Volyně, Maďarska i Rumunska. Práce mezi nimi konali vedle bratra faráře, který se mezitím stal docentem a později profesorem na bohoslovecké fakultě, vikáři Josef Koláčný (1947-1948), Bohumír Sedliský (1948-1949) a Jaromír Sečkář (1949-1950). V letech 1950-1960 sloužil v domažlickém sboru farář Jiří Veber. Byl opraven Husův dům a zřízena modlitebna ve Staňkově. Po něm nastoupil roku 1961  jako vikář Pavel Fojtů a pracoval zde do r. 1968, když odcházel už jako farář. Od roku 1923 po celé čtyřicetiletí pečovali o pořádek v Husově domě při všech proměnách obětavě Karel a Božena Veselých.

V uplynulém třicetiletí došlo pouze jednou ke změně faráře: r. 1985 odešel do Nejdku Pavel Freitinger, který ve sboru působil od r. 1969 (postupně jako diakon, vikář od 1969, farář od 1985) a v r. 1986 nastoupil Jaroslav Vokoun, který ve sboru působil jako diakon, od 1994 jako vikář a od r. 1997 jako farář. Na postu kurátorů se vystřídali ses. Sokolová (do r. 1978), br. Szabó (do r. 1988), br. Korba (do r. 1993), ses. Anderlová (do r. 1997) a v současnosti je kurátorkou Milena Wolfová. Postupně se podařilo obnovit práci s dětmi a mládeží, silně zastoupena je i střední generace. R.1997 byla zahájena práce v nové kazatelské stanici v Chotiměři.

Pramen: Církev v proměnách času, 1918-1968, Sborník k 50. výročí spojení českobratrské církve evangelické, Kalich, Praha 1969
Církev v proměnách času, 1969-1999, Kalich, Praha 2002